Svíčky měly význam přesahující pouhou výzdobu
Hřbitovní tradice nebyly jen o zákazech a strachu. Velkou roli hrála také péče, vzpomínání a symbolické spojení se zesnulými.
Muzeum Turnov připomíná, že květiny a svíce mají při dušičkovém zdobení hrobů také duchovní význam. Plamen může v křesťanském pojetí odkazovat ke zmrtvýchvstání Krista, zatímco v lidové tradici představoval světlo ukazující duši cestu zpět.
Další dušičkové představy se odehrávaly přímo v domácnostech. Lidé podle lidové víry plnili lampy máslem, aby si duše vracející se z očistce mohly ošetřit popáleniny. Tradici připomíná Vlastivědné muzeum a galerie v České Lípě. Dnes ji můžeme vnímat jako obraz soucitu s těmi, kteří už mezi živými nejsou.
Co má smysl dodržovat i bez pověr
Nemusíte věřit na noční návštěvy zemřelých, abyste na hřbitově zachovávali klid, nechávali cizí výzdobu na místě a respektovali soukromí ostatních návštěvníků. Stejně přirozené je uklidit po sobě odpadky a při zapalování svíček postupovat opatrně.
Staré pověry mohou dnešnímu čtenáři nabídnout tajemství i trochu zamrazení. Při samotné návštěvě však není důvod obávat se každého náhodného kroku nebo zhasnutého plamínku. Mnohem větší význam má čas, který věnujeme vzpomínce na konkrétního člověka — a ohleduplnost vůči těm, kteří přišli udělat totéž.
zdroj: novi.ba
