Válka, ekonomické otřesy i napětí uvnitř Spojených států. Taková témata se objevují ve scénářích komentátora Jianga Xueqina, kterému některá média přezdívají „čínský Nostradamus“. Jeho úvahy přitahují pozornost také kvůli roku 2027. Nejde však o potvrzenou budoucnost ani spolehlivý kalendář událostí, ale o osobní odhady dalšího vývoje.
Když se v titulku objeví slavné jméno Nostradamus, slibuje tajemství a pohled za hranici toho, co dnes víme. V Jiangově případě ale není řeč o starých verších nebo nadpřirozeném zjevení. Kanadský pedagog a komentátor vystupuje na kanálu Predictive History, kde propojuje historii se současným děním.
Označení „profesor Jiang“ používá při svém veřejném vystupování. Samotná přezdívka ani popularita jeho videí ovšem nevypovídají o přesnosti jednotlivých prognóz. Přehled pěti scénářů zveřejnil začátkem září server LADbible.
Pět scénářů, které na sebe navazují
Jiangovy úvahy nejsou pět oddělených událostí. Připomínají spíše řetězec: rozsáhlejší vojenské zapojení by podle něj mohlo vyvolat potřebu dalších vojáků, ekonomické problémy a následně domácí nepokoje.
Právě tato návaznost je pro čtení celého příběhu důležitá. Pokud se nenaplní výchozí předpoklady, není důvod automaticky očekávat ani popisované pokračování. Jednotlivé body proto dávají smysl jako přehled autorových obav, nikoli jako seznam toho, co nás nevyhnutelně čeká.
1. Dlouhodobé vojenské uvíznutí v Íránu
První scénář počítá s rozsáhlým nasazením amerických pozemních jednotek v Íránu. Jiang mu připisuje riziko dlouhého konfliktu, který by se Spojeným státům obtížně ukončoval. V převzatém přehledu se objevuje odhad pěti až deseti let.
Takto konkrétní časový rámec může působit přesvědčivě. Stále však jde o součást jeho prognózy, nikoli doložený harmonogram budoucích operací. Označení scénáře jako rozvíjejícího se nebo probíhajícího na webu věnovaném předpovědím také samo o sobě nepotvrzuje jeho konečný výsledek.
Při čtení je proto užitečné oddělovat tvrzení o současnosti od odhadů, které sahají několik let dopředu.
2. Návrat povinných vojenských odvodů
Na představu dlouhé pozemní války navazuje druhý bod. Jiang předpokládá, že by rostoucí personální potřeby mohly vést k obnovení povolávání civilistů do armády.
Tady je zásadní rozdíl mezi registrací do systému Selective Service a skutečným nástupem k vojenské službě. Oficiální americký úřad výslovně upozorňuje, že registrace neznamená automatické zařazení do ozbrojených sil a že v USA nejsou aktivní povinné odvody.
Samotné zprávy o změnách registračního procesu tedy nepotvrzují předpověď o budoucím povolávání mladých mužů. Administrativní evidence a rozhodnutí skutečně někoho odvést představují různé věci, které se v dramatických titulcích snadno slévají dohromady.
Pokračování na další straně
