Dnešní děti mají svačinkové boxy plné bio ovocných kapsiček, lyofilizovaného ovoce, rýžových chlebíčků bez lepku a raw tyčinek bez přidaného cukru. Naše dětství v 80. a 90. letech ale mělo úplně jiné výživové standardy. Pojem „zdravá strava“ v podstatě neexistoval a vrcholem blaha bylo cokoli, co obsahovalo tunu cukru, svítilo zářivou chemickou barvou a ideálně to barvilo jazyk ještě dva dny po požití. Pojďte se s námi na ifunny.eu podívat na čtyři legendární retro sladkosti z dřívějších dob, které formovaly naši imunitu a zubní kazy!
1. Vitacit: Chemický prach lízaný přímo z dlaně
Oficiálně se mělo jednat o instantní prášek pro přípravu osvěžujícího ovocného nápoje. Jenže ruku na srdce – kdo z nás z toho někdy reálně dělal limonádu do džbánku? Vitacit se kupoval ze zcela jiného důvodu. Balíček se roztrhl, polovina prášku se nasypala přímo do dlaně a pak se olizoval tak dlouho, dokud jste neměli úplně rozedraný a krvavý jazyk od kyseliny citronové. Nejpopulárnější byla samozřejmě jahodová příchuť, která vám ruku i pusu zbarvila do tak agresivní červené, že jste okamžitě vypadali jako po útoku divoké šelmy. Rodiče tak hned u dveří věděli, za co jste utratili kapesné.
2. Jesenka a Pikao: Extáze cucaná přímo z tuby
Zahuštěné slazené mléko nebo smetana byly původně vymyšlené jako přísada do kávy nebo na pečení. My jsme v tom ale viděli dokonalý samostatný chod. Tubu Pikao (čokoládové) nebo Jesenka (smetanové) jste prostě propíchli hrotem na víčku a mačkali si ten super sladký lepivý krém rovnou do pusy.
„Největší umění bylo odhadnout správný tlak. Když jste tubu zmáčkli moc, krém vám vystříkl až do nosu, a když málo, hliníkový obal se zkroutil tak nešťastně, že v něm třetina té dobroty zůstala schovaná. V tu chvíli nastoupila fáze rozbalování tuby a vyhlizování vnitřku dočista.“
Když se v hodinách matematiky pod lavicí tajně cucala Jesenka, byl to ten nejlepší pocit na světě.
3. Žvýkačkový rituál: Kamenné Pedro a cigarety pro dospěláky
Žvýkačky v dřívějších dobách, to byla kapitola sama pro sebe. Legendární Pedro s tetováním uvnitř stálo pouhou korunu, ale mělo jednu zásadní nevýhodu – bylo tvrdé jako dlažební kostka a ovocná chuť mu vydržela zhruba tak třicet vteřin. Pak už jste žvýkali jen bezchutnou hmotu, která vám spíš deformovala čelist. A pak tu byl naprostý vrchol dětského rebelství: žvýkačky nebo čokolády ve tvaru krabičky cigaret. Ty měly dokonce kolem sebe papírek, takže jsme si je dávali do koutku úst, tvářili se hrozně drsně jako hrdinové z akčních filmů a předstírali, že kouříme. Dnešní korektní doba by z takového marketingu dostala hysterický záchvat.
4. Šuměnky a Tang: Bublinkové šílenství za pár haléřů
Další instantní zázrak, který málokdy skončil rozpuštěný ve vodě. Klasická Šuměnka stála pár haléřů a prodávala se ve dvou spojených polštářcích (červený a žlutý). Správný postup konzumace? Nasypat si prášek rovnou na jazyk a zavřít pusu. Během sekundy se vám v ústech rozpoutala chemická reakce, prášek začal divoce pěnit, bublat a stříkat ven z nosu i z pusy. Později v 90. letech dorazil ze západu luxusnější bratříček jménem Tang. Ten sice měl dělat litr a půl šťávy, ale my jsme do něj raději namáčeli prst a lízali ho koncentrovaný, dokud se nám nezkroutily palce u nohou.
Zubní kazy jako medaile za odvahu
Když na tyhle gastrohříchy vzpomínáme s odstupem let, je vlastně zázrak, že nám nevypadaly všechny zuby už v deseti letech a že naše žaludky ty barvivové nálety přežily bez úhony. Přesto na tyhle sladké rituály zpoza rohu samošky vzpomínáme s obrovskou láskou. Napište nám do komentářů na ifunny.eu, co byla vaše nejoblíbenější retro sladkost a jestli jste taky patřili do elitního klubu lízačů Vitacitu z dlaně! 👇
