6. Při zmínce o rozchodu nechává rozhodnutí na vás
Když konečně řeknete, že takhle dál fungovat nechcete, přijde odpověď: „Tak si dělej, co chceš.“ Nebo: „Jestli jsi nespokojená, tak odejdi.“ O vlastních pocitech přitom nemluví a žádné řešení nenabízí.
Podobná reakce může zaznít v afektu, proto záleží také na následném rozhovoru. Pokud se ale opakuje i v klidu, zůstáváte na zásadní rozhodování sama. Má smysl položit přímou otázku: „Chceš se mnou v tomhle vztahu pokračovat a pracovat na něm?“ Ani vyhýbavá odpověď není něco, co musíte donekonečna přehlížet.
7. Slibuje změnu, ale všechno se vrací zpět
Po vážném rozhovoru je několik dní pozornější. Ozve se, navrhne večeři a ujistí vás, že o vás nechce přijít. Jenže za chvíli znovu přichází stejný odstup a vy už poněkolikáté vysvětlujete totéž.
Změna potřebuje čas a nebývá dokonale přímočará. Rozdíl poznáte podle průběžné snahy, ochoty vracet se k problému a konkrétních kroků. Samotné ujištění nestačí, pokud po něm dlouhodobě nic nenásleduje. Všímejte si proto celkového vývoje, nejen hezkých okamžiků bezprostředně poté, co naznačíte odchod.
Nemusíte rozluštit jeho tajný záměr
Nejtěžší bývá nejistota. Člověk hledá vysvětlení, probírá poslední zprávy a doufá, že konečně objeví něco jednoznačného. Jenže stejné chování může mít různé příčiny. Z uvedených situací nelze spolehlivě poznat, zda partner chce rozchod, prochází krizí, nebo neumí mluvit o tom, co ho trápí.
Zkuste rozhovor vést přes konkrétní příklady: „Poslední měsíc rušíš naše plány a když to otevřu, přestaneš se mnou mluvit. Cítím se ve vztahu sama.“ Potom dejte prostor jeho odpovědi a ptejte se, co je ochoten udělat.
Nemusíte však získat přiznání, že vás chtěl přimět k odchodu, abyste směla brát vlastní nespokojenost vážně. Pro rozhodování je podstatné také to, jak se k vám chová, zda respektuje vaše hranice a jestli na vztahu chcete pracovat oba. Vaším úkolem není držet ho při životě za dva.
