Léto klepe na dveře a lidé plánují dovolené. Tak tomu bylo i před rokem 1989 – jenže tehdy slovo „exotika“ znamenalo spíš lesní chatu než Tahiti. Pro většinu Čechů byl snem víkend na chalupě a tento fenomén neměl v Evropě obdoby.
Začátek chataření: Skauti a boháči
První vlnu chataření odstartovali ve 20. letech minulého století skauti. Ti, kdo toužili po větší volnosti, si stavěli dřevěné sruby v přírodě. Brzy se přidaly i bohatší vrstvy – ti místo srubů chtěli letní byty a pohodlí.
Chalupy po Němcích: Šance za babku
Po druhé světové válce zůstaly po odsunutých Němcích stovky opuštěných chalup. Stály v krásné přírodě a daly se pořídit levně. Češi, věční kutilové, je s nadšením přetvářeli k obrazu svému.
Socialismus: Hurá na melouch a na chatu
Cestování bylo omezené, materiál se „sehnal“ bokem a meloucháři si přivydělávali stavbou krbů či pergol. Chatové osady v pátek ožívaly – lidé utíkali z měst natírat ploty a okopávat zahrádky.
Dovolená nebo otročina?
Ne každý měl z chataření radost. „Místo koncertu jsem musel natírat plot a dělat, že mě to baví,“ vzpomíná dnes pětapadesátiletý Břetislav. Později, s narozením syna, však krásu chalupy znovu objevil.
Chalupa jako únik a balanc
Břetislav shrnuje zkušenost většiny: „Nechtěl bych bydlet na venkově celý rok, ale možnost na víkend utéct z města je k nezaplacení.“ A přesně v tom bylo a stále je kouzlo českého chataření.
zdroj:
- lifee.cz
- obrázky: https://cz.pinterest.com/pin/44402746316538737/, https://cz.pinterest.com/pin/426645764708163197/, https://cz.pinterest.com/pin/26740191523060906/
