Zatímco Casey zdůrazňuje, jak je v současnosti přesvědčena, že lidstvo klame o „kráse a rovnováze“ života, tedy o pocitu duše stoupající po smrti, dodává, že je to pravděpodobně kvůli tomu, aby lidé lépe přijímali skutečnost, že jednoho dne zemřou.
Když jsem zemřela, viděla jsem zelené pole a plačící lidi. Všude byly smutné, zarmoucené tváře. Někteří z nich ke mně natáhli ruce a snažili se mě dotknout. Viděla jsem louku plnou prachu, písku a hmyzu. Neslyšela jsem hudbu, necítila jsem harmonii, necítila jsem nic, jen smutně vypadající lidi, kteří mi něco říkali rukama, říká Casey.
Na Facebooku někteří lidé ze srandy píší, že je možná v pekle, ale Casey to rázně popírá.
Jak může dosvědčit každý, kdo mě zná, v životě jsem nešlápla na mravence. Od dětství je mým posláním pomáhat lidem a dělat je šťastnými. Asi proto jsem lékařka.
