Žena se rozhodla, že své jídlo nesdílí s hladovým dítětem, když uvízla s ostatními pasažéry v metru. Byla ale následně znepokojena nad tím, zda takové rozhodnutí bylo správné. Cestovala z oblíbeného, ale levného obchodu s bio potravinami, kde nakoupila potraviny na celý měsíc. Po návratu domů se ocitla v metru, kde se vlak zastavil v tunelu. Kontrolor ji informoval, že stojí u stanice a pokusí se co nejdříve pokračovat v jízdě. Nakonec ale uvízli asi 30 minut.
Asi pětiletý chlapec, který seděl naproti ní, se začal při zadržení vlaku nudit a stěžoval si, že má hlad. Jeho matka se ho snažila uklidnit, ale když začal dostávat záchvat vzteku, začala se po občerstvení rozhlížet. Paní se najednou otočila ke své spolucestující a zeptala se jí, jestli má nějaké müsli tyčinky nebo něco podobného, které by mohla dát chlapci. Nic takového ale neměla.
Jak se rozhodnout v nouzové situaci?
Pak se ji zeptala, zda by mohla otevřít krabici s krekrů, které byly vidět nahoře v tašce, a dát jejímu dítěti něco z toho. Paní však nevěděla, jak dlouho budou v metru uvězněni, a nelíbilo se jí otevírat jídlo v špinavém vlaku. Tak odmítla s tím, že nechce krabici otevírat. Matka chlapce na ni reagovala slovy: „Wow, jste hodná žena, to je jisté.“
Paní se po celé situaci cítila nepříjemně a začala se ptát sama sebe, jestli by neměla být ohleduplnější. Měla pocit, že možná odmítla pomoci dítěti v nouzi, ale zároveň si stála za svým rozhodnutím, aby si své jídlo neotevírala v nehygienickém prostředí.
Pokračujte ve čtení na třetí straně.
