Freddie Aguilar se přiznal následovně: „Od roku 2012 žiju na ulici. Moje snoubenka v té době zemřela. Měla rakovinu dělohy. Když byla v nemocnici, neopustil jsem ji ani na chvíli. Trvalo to dva měsíce. Poté jsem ztratil vše, co jsem v životě měl, ale nikoho to nezajímalo. Moje věci mi byly odebrány, ale to nevadí – chybí mi jen ona. Miluji ji tak moc, že bych udělal cokoliv, kdyby bylo možné vrátit ji na zem, ke mně. Jmenovala se Flor. Pochopil jsem velmi důležitou věc: když ztratíme nějaké materiální věci, nic se vlastně nestane, ale když ztratíme osobu, kterou milujeme, svět se zhroutí.“
Toto je nesmírně smutný příběh. Freddie udělal vše, co bylo v jeho silách, aby své milované zajistil léčbu. Ve Spojených státech bohužel lékařská péče stojí peníze. Někdy, jako tomu bylo u tohoto muže, celý majetek. Když milujeme druhého člověka, jsme schopni mu dát celý svět. To však někdy nestačí. Je politováníhodné, že tento příběh nemá dobrý konec. Má však důležitou zprávu: že bychom měli na každou lidskou bytost pohlížet jako na osobu s historií.
