Paul však také věděl, jak to vypadá, když se do tašky dívá někdo cizí. Byl to přece bezdomovec s dámskou taškou. Nechtěl, aby si někdo myslel, že tašku ukradl, tak napsal třístránkový dopis vysvětlující situaci. Napsal, jak se k tašce dostal a jak ji chtěl vrátit právoplatné majitelce. Uvedl také, že nikomu dalšímu neřekl, že má tašku u sebe, protože by si mohli myslet, že ji ukradl. Jeho jediným přáním bylo vrátit tašku zpět Daisy, protože chtěl udělat správnou věc.
Úžasný čin
Šel tedy po městě a ptal se lidí, zda znají Daisy Owenovou. Neřekl lidem, že má tašku, protože nechtěl, aby ji neprávem prohlašovali za svou. Už druhý den chodil a hledal Daisy. Bez úspěchu se nakonec rozhodl využít šance a dojít na její trvalou adresu, aby jí tašku vrátil. Už se chystal na cestu k ní domů, když narazil na jednu z Daisyiných kamarádek. Kamarádka mu řekla, že zná Daisy Owenovou.
Pokračujte na další straně.
