Potraty jsou v současné době častým jevem, mnohem častějším, než si většina lidí dokáže představit. Ženy však zpravidla nemají zájem otevřeně diskutovat o tomto tématu, neboť s sebou nese velmi bolestivé pocity. Přežít takové situace a následně o nich mluvit je pro ně nesmírně obtížné. Jedná se o velmi nepříjemnou zkušenost, na kterou by ženy nejraději zapomněly. Tato zpráva je pro ně zdrcující.
Psychologové naznačují, že mnoho žen toto vnímá jako velkou ostudu. Pro ostatní je obtížné pochopit, jak se žena v takové situaci musí cítit. Cítí se provinile a stydí se za to, že nedokázala udržet nebo zvládnout své těhotenství. Rachel Whalen je ženou, která dobře chápe, jaké to je ztratit dítě. Před porodem nebylo v jejím těhotenství žádné varování o možném potratu. Spolu s lékaři očekávala narození zdravého dítěte, se kterým plánovala budoucnost a na nějž se těšila. V nemocnici však přišla očekávaná dcera, která byla bohužel mrtvá.
Tato zpráva představuje pro okolí těžký úder. Lidé nevědí, jak správně reagovat, když je nutné někomu oznámit, že jeho dítě není mezi námi. Rachel měla však štěstí, že ji rodina a přátelé podpořili v tomto těžkém období. Zdravotní sestra v nemocnici sehrála klíčovou roli při poskytování podpory. Díky této podpoře se Rachel nakonec odvážila otevřít a hovořit o svém trápení.
Vděčnost vůči sestrám a rodině Rachel nezapomněla vyjádřit. V dopise vzdala hold zdravotní sestře, která jí poskytla potřebnou péči a podporu v obtížných chvílích. Také poděkovala sestrám, které podpořily jejího manžela během noci v nemocnici, a všem, kteří jí pomohli udržet dobrou náladu. Rachel zdůraznila sílu a podporu, kterou obdržela od svého okolí, a vyjádřila jim nadosmrti svou vděčnost.
Tento příběh ukazuje, jak důležitou roli hrají zdravotní sestry a asistentky v nemocnicích, a zdůrazňuje, že jejich práce přináší velký komfort v těžkých chvílích pacientů. Je nezbytné tuto zkušenost sdílet, abychom ocenili práci těch, kteří nám poskytují podporu v nejtěžších chvílích života.