Pipi Dlouhá punčocha je bezpochyby jednou z nejznámějších dětských literárních postav všech dob. Její příběh začal v roce 1945, kdy švédská spisovatelka Astrid Lindgrenová vydala knihu o odvážné, nezávislé a svobodomyslné holčičce se zrzavými copy, pihami a neotřelým pohledem na svět. Kniha se okamžitě stala hitem mezi dětmi i dospělými a položila základ mezinárodnímu fenoménu, který trvá dodnes.
O více než dvě desetiletí později, konkrétně v roce 1969, vznikla populární televizní adaptace. Do hlavní role byla obsazena tehdy desetiletá Inger Nilsson, která si svým přirozeným hereckým projevem a výrazným charismatem okamžitě získala srdce diváků. Spolu s ní se na obrazovkách objevila i další dnes již legendární postava – opička Pan Nilsson, kůň Alfred a dva věrní kamarádi Tomy a Anika. Seriál se stal ikonickým nejen ve Švédsku, ale i v mnoha dalších zemích, včetně tehdejšího Československa, kde ho sledovaly celé generace dětí.
Inger Nilsson byla za svůj výkon široce chválena a mnozí jí předpovídali velkou hereckou budoucnost. Jenže po skončení natáčení Pipi Dlouhé punčochy se žádná další významná filmová nabídka dlouho neobjevila. Inger se tak na nějakou dobu z hereckého světa stáhla. Její návrat na filmové plátno přišel až v roce 1989, kdy si zahrála ve filmu Nebojácná Kajsa. I když šlo o její návrat k filmu, neznamenalo to start nové hvězdné etapy.
Přesto se herectví nevzdala. Od konce 80. let začala pravidelně spolupracovat s divadelními soubory a vystupovala například na scénách ve švédském Göteborgu a Falunu. V divadle našla prostor pro rozvoj své herecké osobnosti a zároveň si udržela kontakt s publikem. I když už nebyla dětskou hvězdou, dokázala si najít své místo ve světě herectví.
