Dnes si můžeme bydlení pořídit na hypotéku nebo si pronajmout byt podle svých možností. Ale jak to bylo za socialismu? Pořídit si vlastní byt nebylo tak snadné, jak by se mohlo zdát. Získání bytu bylo často otázkou štěstí, trpělivosti a správných známostí. Kolik takový byt stál a jak vypadal?
Bydlení v socialismu: Kdo měl šanci získat byt?
V době socialistického Československa (1948–1989) bylo vlastnictví bytu spíše výjimkou než pravidlem. Většina lidí bydlela v státních nebo družstevních bytech, které byly přidělovány na základě dlouhých čekacích listin.
Byty rozdělovaly podniky, odbory nebo místní národní výbory. Pokud jste pracovali ve velkém podniku, jako byly ČKD, Škoda nebo Tatra, mohli jste mít šanci získat podnikový byt. Jiní se přihlásili do stavebního bytového družstva (SBD), kde si členové museli složit vstupní podíl a poté čekali na svou příležitost.
Ceny bytů v socialismu: Levné, ale téměř nedostupné
Cena bytu se v socialismu odvíjela od jeho formy vlastnictví. Nejrozšířenější byly družstevní byty, na které si lidé museli našetřit vstupní podíl. Zbytek částky spláceli v rámci měsíčního nájmu.
- Družstevní byt 2+1 v 70. letech stál kolem 30 000 Kčs.
- V 80. letech se ceny vyšplhaly na 60 000–80 000 Kčs.
- Podnikové a státní byty byly přidělovány téměř zdarma, ale bylo třeba mít „správné kontakty“ nebo být loajálním zaměstnancem podniku.
Pokud chtěl člověk byt koupit do osobního vlastnictví, ceny byly vyšší. Například rodinný dům mohl stát mezi 150 000 až 300 000 Kčs, což bylo pro běžného občana nedosažitelné bez půjčky od státu.
Pokračování na další straně
