Fascinace tím, co se stane po smrti, je jedním z nejuniverzálnějších zájmů lidstva. Po staletí se filozofové, duchovní a nyní i vědci snažili prozkoumat záhadu toho, co nás čeká po odchodu ze světa živých. Moderní výzkum na pomezí kvantové fyziky a neurobiologie vrhá nové světlo na starověké otázky o existenci duše a vědomí po smrti. Průkopnická práce anesteziologa Stuarta Hameroffa a britského fyzika Sira Rogera Penrose nabízí fascinující teorie na toto téma.
Orch-OR teorie
Hameroff a Penrose navrhli koncept nazvaný „Oriented Goal Reduction“ (Orch-OR), který kombinuje neurovědu s kvantovou fyzikou k vysvětlení podstaty vědomí. Vědomí podle nich není striktně materiální fenomén, ale spíše soubor informací uložených na té nejzákladnější, kvantové úrovni reality. Lidské buňky obsahují struktury zvané mikrotubuly, které na bázi proteinů mohou nést kvantové informace, které jsou podstatou našeho vědomí.
Proces umírání, jak vědci vysvětlují, má přímý dopad na kvantový stav mikrotubulu. Když srdce přestane bít a průtok krve se zastaví, mikrotubuly ztratí své kvantové vlastnosti, ale informace, které uchovávají, nezmizí. Místo toho se rozšířily po celém vesmíru. V kontextu klinické smrti, pokud je pacient resuscitován, je tato kvantová informace schopna se vrátit, což může vysvětlit jevy, jako jsou zážitky blízké smrti. V případě biologické smrti však teorie naznačuje, že kvantová podstata vědomí může nadále existovat mimo fyzické tělo, což vede k úvahám o nesmrtelnosti duše.
Pokračujte ve čtení na druhé straně.
