Polské porodnice v období socialismu byly místem, kde lidskost a empatie měly často minimální místo. Tato zařízení, která by měla být symbolem bezpečí a péče o matku a dítě, byla naopak často zdrojem utrpení a traumatu pro mnoho žen. V tomto článku se podíváme na to, co všechno musely ženy v polských porodnicích snášet, jaký vliv to mělo na jejich psychiku a proč se tento systém stal symbolem ponížení a bolesti.
Téměř nahá před cizími lidmi
Jednou z nejvíce ponižujících zkušeností pro ženy v socialistických porodnicích bylo, že se musely zbavit prakticky veškerých osobních věcí, včetně spodního prádla a oblečení. Na oplátku dostaly krátké noční košilky s výstřihem sahajícím až k pupku. Tyto košilky často postrádaly šňůrky, takže se nedaly pořádně zavázat, a ženy byly nuceny pohybovat se v tomto oděvu před zcela cizími lidmi. Tento zážitek je pro mnoho žen dodnes traumatizující.
Prvotní vyšetření jako zkouška bolesti
Prvotní vyšetření, které měly ženy podstoupit při příchodu do porodnice, bylo dalším zdrojem stresu a ponížení. Vyšetření se provádělo na zcela obyčejném lehátku, a jak vzpomíná jedna z žen, trvalo to deset nekonečných minut, během kterých zažívala ukrutnou bolest. Tento přístup k ženám v porodnici nebyl výjimkou, ale běžnou praxí.
Porodnice jako továrna na děti
Mnohé maminky vzpomínaly na socialistické porodnice jako na továrnu s pásovou výrobou. Byl to systém, kde se neočekávalo, že ženy budou mít nějaké nároky nebo potřeby. Absolutní poslušnost byla vyžadována, a pokud se někdo pokusil vznést námitku, byl okamžitě umlčen. Ženy se často cítily jako pokusní králíci, na kterých si zdravotnický personál zkoušel různé postupy bez ohledu na jejich názory nebo přání.
Nedbání na zdraví matky a plodu
Zdraví matky a plodu bylo v socialistických porodnicích často opomíjeno. Kouření v blízkosti nastávajících maminek bylo běžnou praxí, a soukromí nebylo zaručeno. Lůžka byla od sebe oddělena pouze nízkou překližkou, což ženám poskytovalo jen minimální pocit soukromí. Ignorování bolesti bylo běžné, a lékaři často reagovali na stížnosti žen slovy, že „to se musí vydržet, maminko“.
Ulevování od bolesti? Ani omylem
Jedním z nejpalčivějších témat byla otázka ulevování od bolesti. Lékaři často bolest žen ignorovali a neexistovalo žádné systémové řešení pro ulevování od porodních bolestí. Sešívání po císařském řezu se provádělo bez jakéhokoli umrtvení, žena byla pouze přivázána k posteli. Dítě bylo matce rychle odebráno a přiděleno mu číslo, což odosobnilo celý proces porodu a posilovalo pocit bezmoci a strachu.
Kojení bez pomoci a podpory
Pro prvorodičky byl pobyt v socialistické porodnici často zdrojem úzkosti a frustrace. Sestřičky se málokdy obtěžovaly s vysvětlováním správné techniky kojení, což vedlo k tomu, že mnoho dětí plakalo hladem. Tento nezájem a nedostatek podpory vedl k tomu, že se mnoho žen rozhodlo podruhé rodit doma, než aby znovu procházely tímto traumatem.
Změna přichází s novým režimem
Situace v polských porodnicích se začala měnit až s příchodem nového politického režimu po roce 1989. Je však nutné podotknout, že změny probíhaly velmi pomalu a trvalo několik let, než se porodnice začaly přibližovat standardům, které dnes považujeme za samozřejmé. Přestože se mnohé změnilo, vzpomínky na socialistické porodnice stále zůstávají bolestnou kapitolou v historii porodnictví.
Zdroj: lifee.cz
Zdroj náhl. obr.: facebook.com
