Když jí bylo devět, přišla kvůli rakovině o otce. Tato událost jí v životě zasáhla úplně nejvíc a dlouho se z této ztráty nemohla vzpamatovat. Od této chvíle již nebylo nic tak, jako předtím.
Žal tišila Angela Lansbury herectvím
Po smrti otce našla Angela útěchu v herectví. Zatímco zájem o školní docházku upadal, vášeň pro hraní postav a návštěvy kin stoupala. Stala se snílek a absolutní filmový maniak. Hrála, aby unikla vnitřním démonům. To ale ještě nevěděla, že jí půjde o život. V roce 1940 se jí podařilo s rodinou uprchnout z Liverpoolu doslova na poslední chvíli. Tentýž den, kdy nastoupili na loď, se město dostalo pod palbu.
Nejprve se rodina usadila v Montrealu, pak se přestěhovali do Hollywoodu. Tam však Angela zažila na vlastní kůži význam pořekadla, že není všechno zlato, co se třpytí. Začala tak raději pracovat se svou matkou v obchodním domě. Když ale její matku vyhodili, táhla celou domácnost sama, a to přitom vydělávala jen osmadvacet dolarů týdně. Sen být profesionální herečkou se nikdy nezdál být tak vzdálený.

První láska bývá slepá
Ale pak se seznámila s o patnáct let starším hercem Richardem Cromwellem. Byla do něho šíleně zamilovaná. Blond, opálený, světák a s přáteli na úrovni. Když ji požádal o ruku, okamžitě souhlasila. Jenomže společný život začal z jejího vyvoleného pomalu osekávat pozlátko. Na denním pořádku se objevily silné migrény, astmatické záchvaty a nadměrná konzumace alkoholu. Pak se jednoho dne vrátila domů a našla jeho skříň zcela prázdnou. Na klavíru byl položen strohý vzkaz: „Omlouvám se, miláčku. Já už prostě takto dál nemohu.“ Takové vysvětlení jí nestačilo, chtěla tomu přijít na kloub.
Pokračujte ve čtení na druhé straně.
