Stravovací zařízení pod státním dohledem
V období před listopadem 1989 spadala všechna stravovací zařízení v Československu pod státní podnik Restaurace a jídelny (RaJ). Tento monopol určoval cenové třídy restaurací a nastavoval plošné ceny za jídla. Běžná otevírací doba těchto podniků končila kolem desáté hodiny večerní, což by dnes působilo neobvykle.
Ranní rituál pracujících
V restauracích, jídelnách a hostincích se pracující scházeli už brzy ráno. Nabídka polévek zahrnovala oblíbenou zelňačku, dršťkovou a gulášovku. K polévce si mnozí neodpustili pivo, panák nebo rum. Jídelny navštěvovali zejména dělníci a zedníci, kteří si zde dopřávali oběd a často zůstávali až do zavíračky. Kontroly alkohol schovávaly pod stůl a nápoje se měnily za nealko, aby nebyla porušena pravidla.
Jednotná nabídka jídel
Typická nabídka jídel zahrnovala guláš, svíčkovou a dušená masa. Časté byly záměny surovin – například kýta byla zaměňována za plecko. Kolem 70. let se do jídelních lístků zařadil obalovaný eidam, který byl podáván s brambory místo hranolků, jež byly tehdy považovány za luxus.
Normy a kontrola surovin
Kuchaři vařili podle přesných norem, které určovaly množství a druh surovin. Neexistovaly chemické přísady, protože nebyly dostupné. Všechny suroviny byly regulovány tzv. normařkami, které dbaly na dodržování stanovených předpisů.
Omezený výběr kuchyní
Československý trh nenabízel rozmanitost zahraničních kuchyní. Výjimku tvořila čínská restaurace v Praze a několik podniků zaměřených na kuchyně spřátelených národů východního bloku.
Příjem personálu a známé podniky
Průměrný plat číšníka činil asi 1000 Kčs, což nebyla vysoká suma, a proto mnoho pracovníků hledalo způsoby, jak svůj příjem zvýšit, často ne zcela legálními metodami. Mezi známé podniky té doby patřily například hostinec U Tygra, U Pinkasů, U Kalendů a U Holubů.
Pokračujte ve čtení na druhé straně.
