Tělesné tresty ve školách byly v minulém režimu spíše pravidlem než výjimkou. Svědectví padesátníků a starších, kteří prožili své školní roky během socialismu, nám poskytují cenný pohled na tehdejší výchovné metody. Historik a bývalý učitel Vladimír Kovář vzpomíná na metody používané na základní škole v Chrjukinově ulici v Ostravě, což ilustruje široce rozšířenou praxi tělesných trestů.
Tělesné tresty v minulém režimu
V socialistickém Československu byly tělesné tresty ve školách běžnou praxí. Právní a společenské normy tehdejší doby těmto metodám nezabránily, naopak byly mnohdy podporovány jako účinný nástroj pro udržení kázně a pořádku.
Osobní svědectví Vladimíra Kováře
Představení Vladimíra Kováře Vladimír Kovář, dnes historik v Muzeu Olomouckých tvarůžků, vzpomíná na své školní léta, kdy tělesné tresty byly na denním pořádku. „Točo papučo“: Specifická metoda trestání „Naše učitelka tomu říkala točo papučo. Vzala do ruky cvičební obuv – takzvanou jarmilku – a provinilce tou gumovou botou začala mlátit,“ vzpomíná Kovář na „výchovné“ metody. Tento specifický způsob trestání byl mezi žáky obávaný a často používaný.
Dopady těchto trestů na Vladimíra „Někdy v páté a šesté třídě jsem od ní dostal výprask mnohokrát,“ říká Kovář. Tělesné tresty měly hluboký dopad na jeho psychiku a dodnes si pamatuje bolest a ponížení, které zažíval.
Pokračujte ve čtení na druhé straně
