Osobní příběh statečné matky
Paní Veronika je velmi statečná žena, která se rozhodla s ostatními podělit o svůj sice těžký, ale zároveň krásný osud. Přestože každý den žije v nejistotě a strachu o život svého synka, je šťastná, že jej může sevřít v náručí, poslouchat jeho smích a vidět, jak roste. Lékaři nedávali jejímu dítěti téměř žádné šance na přežití, ale ona se modlila a věřila, že její dítě přežije.
Po prvním neúspěšném těhotenství svitla naděje
Dvaatřicetiletá Veronika D. vždy toužila po velké rodině. Když se tedy s manželem začali snažit o dítě, doufala, že se jí podaří otěhotnět co nejdříve. Bohužel se tak ale nestalo, a tak z toho začala být už velmi zoufalá. Když po více jak roce našla na těhotenském testu dvě čárky, byla štěstím bez sebe. Při prvotrimestrálním screeningu jí ovšem lékař sdělil zdrcující zprávu.
Zničující diagnóza a těžké rozhodnutí
Její miminko mělo hned několik vrozených vývojových vad, a tak jí bylo doporučeno umělé přerušení těhotenství, s čímž s těžkým srdcem souhlasila. „Byla jsem úplně na dně. Brečela jsem týden v kuse a nemohla jsem se s tím smířit,“ píše v dopise zaslaném do redakce DámskéhoDeníku paní Veronika. Po dvou měsících ale znovu otěhotněla, a čekala tak své vymodlené miminko. Těhotenství probíhalo bez komplikací a ona porodila chlapečka Jakuba.
Věřila a modlila se, poté se stal zázrak
Lékaři však ihned po narození zjistili, že novorozenec trpí těžkou formou skeletární dysplazie, což je dle webu NZIP genetická porucha způsobující u dětí abnormální vývoj kostí, kloubů a chrupavek. V tu chvíli se matka dozvěděla, že má její syn minimální šanci na přežití a bude žít maximálně 30 minut. „Začala jsem se modlit a prosit Boha o zázrak. On mě vyslyšel,“ vzpomíná na hrozné chvíle čtenářka. Dítě přežilo, strávilo v nemocnici dlouhé tři měsíce a poté mohlo odejít s maminkou domů.
Pokračujte ve čtení na druhé straně.
Druhou stranu si otevřete níže
(Pokračování otevřete níže)
Reklama
Sdílejte tento článek svým přátelům.
Doporučené
