Vězeňské prostředí, které by mělo sloužit k resocializaci a odpykávání trestu, se často stává místem nelidských praktik a násilí. Nedávný případ ve věznici v Plzni to potvrzuje. V cele 232 zažívali vězni neuvěřitelné hrůzy, když na nich útočili násilníci Pavel P. a Roman K. Jejich teror trval tak dlouho, až se někteří odsouzení uchýlili k radikálním krokům, jako je sebepoškozování.
Brutální šikana ve věznici
V celách, kde by měli vězni nalézt alespoň stín nápravy, se stávají oběťmi nezvladatelných spoluvězňů. Pavel P. a Roman K. patřili k těm, kteří si vybrali teror jako svou denní rutinu. Své oběti trýznili nejen fyzicky, ale i psychicky, čímž vytvářeli atmosféru strachu a beznaděje.
Nelidské zacházení
Oběti tohoto nelidského zacházení vyprávěly o hrůzných scénách bití, ponižování a šikany. Pavel P. s Romanem K. si nevybírali, koho zasáhnou jejich násilím. Dokázali použít svou fyzickou převahu a zastrašování k tomu, aby ovládli a ponižovali slabší spoluvězně.
Mučení vězňů na cele 232 bylo systematické a kruté. Oběti byly nuceny snášet dlouhé hodiny fyzického i psychického teroru. Jedním z nejčastějších způsobů šikany bylo fyzické napadání pomocí pěstí, nohou nebo předmětů, které měly následně vězně způsobit mučivé bolesti a zranění.
Pokračujte ve čtení na druhé straně.
