V úzkých uličkách malého města, kde se zdálo, že naděje již dávno opustila místní obyvatele, žila toulavá psí matka. Její srst byla matná a špinavá, oči plné starostí. Ale za tím ošuntělým zevnějškem se skrývalo srdce matky, která by pro svá štěňata udělala cokoliv.
Život na ulicích nebyl snadný, a každý den byl bojem o přežití. Psí matka se prohrabávala popelnicemi, žebrala u stánků s občerstvením a hledala jídlo na dvorcích. Její štěňata, schoulená k ní v opuštěném koutě, byla slabá a hladová. Její trápení se zdálo být nesnesitelné.
Ale jeden osudný den se stalo něco neuvěřitelného. Když slunce vycházelo nad městem, psí matka zaslechla tiché kroky, které se k ní blížily. Její instinkt ji popoháněl k útěku, ale něco v chování přicházející ženy ji přimělo zaváhat. Žena měla na rtech vřelý úsměv a přes rameno nesla velký pytel.
Psí matka opatrně přistoupila k ženě, a ta položila tašku na zem. Když se psí matka podívala dovnitř, nemohla tomu uvěřit: taška byla naplněna čistou vodou a chutným jídlem. Její oči se jen rozzářily vděčností.
Pokračujte ve čtení na druhé straně.
