Některé životní situace si člověk snadno zapamatuje. Tento epitaf je určitě jednou z nich. Chvíle, kdy se ohlédneme zpět a přehodnotíme život. Stalo se to muži, který šel na hřbitov zanechat květiny, jako to dělá mnoho z nás. Cestou si však všiml náhrobku.
Muž se přiblížil, aby si ho lépe prohlédl. Začal číst a postupně si uvědomoval ohromující pravdu napsanou v kameni. Slzy mu ztěžovaly čtení až do konce, ale dočetl. Pokud jste v této zahradě, podívejte se na tento hrob. Vzpomeň si na to, co jsi četl. Již tato úvodní věta naznačuje, že následující řádky je třeba si zapamatovat.
Co přesně zde tedy bylo napsáno?
„Ó poutníku! Čím jsi nyní ty, tím jsem byl kdysi já. A čím jsem nyní já, tím budeš jednou i ty.“ V tuto chvíli jsem již zděšen, ale co na to říci? Je to hořká pravda, kterou si málokdy chci připustit. Nebo ji možná nechceme přijmout vůbec. Tím však text nekončí, pokračuje následujícími slovy. ‚Všechno na tomto světě je světské. Bohatý i žebrák jsou smrtelní. Každý z nás, všichni nakonec dojdeme na toto místo. Naložte si život, jak nejlépe umíte, a dělejte, co můžete, protože jen vaše práce vás dovede do nebe.“
Poučení?
Naučit se vidět skutečnou hodnotu života.
Rozhodně to stojí za zamyšlení, nemyslíte? Mnoho z nás, možná většina, se v životě řídí materiálními a nakonec hloupými věcmi. Může být užitečné se jednou za čas zastavit a zamyslet se nad tím, co je v životě skutečně důležité.
Záleží nejen na výsledcích, které po sobě zanecháme, ale také na tom, co po sobě na tomto světě zanecháme. Naše těla se jednoho dne obrátí v prach, ale naše skutky, naše činy přetrvají navždy.
