Byla to obyčejná škola, kterou navštěvovali žáci z bohatých i chudších rodin. Autor slyšel tento příběh od svého přítele a s jeho svolením jej převyprávěl. „Můj přítel vlastní úspěšnou firmu, ale nemá ve zvyku chlubit se svým bohatstvím. Žije ve svém rodinném domě, který zdědil po rodičích, nosí běžné oblečení – trička a džíny.“
Nové vybavení učebny
Škola, kterou jeho dcera navštěvovala, byla podfinancovaná. Lavice byly staré několik desítek let. Skupina rodičů se rozhodla vyměnit staré nepohodlné lavice za modernější. Bohatí rodiče přišli s nápadem, že každý koupí jednu lavici za každé své dítě. Nepočítali s tím, že pro chudší rodiny jsou to příliš velké výdaje. Bohatí rodiče navzdory všemu pořídili dětem nové lavice a židle.
Jeden z bohatších rodičů navrhl, že by se mohli složit a koupit nové lavice pro chudší děti. Tento nápad se ovšem ostatním bohatším rodičům nelíbil. „Proč bychom měli z vlastních peněz kupovat lavičky pro ostatní? Nechte je sedět ve starých lavicích,“ vyjádřil se jeden z rodičů. „Po takové diskusi přítel odmítl koupit nové lavice. Věřil, že to povede k rozdělení mezi chudé a bohaté.“
Pokračujte na další straně.
