Druhého listopadu nastává den, ke kterému se po staletí vážou tajemné příběhy, varování a zvyky, na které se dnes téměř zapomnělo. Naši předkové věřili, že právě během Dušiček se mohou duše zemřelých vracet mezi živé a že některé zdánlivě obyčejné činnosti mohou narušit jejich klid. Proč nechávali přes noc jídlo na stole, proč zapalovali světla v oknech a proč se báli některých domácích prací? Některé dávné představy jsou až znepokojivé. A jeden zapomenutý zvyk měl podle lidové víry mimořádný význam pro celou rodinu.
Noc, kdy se mrtví vraceli domů: Proč naši předkové nechávali prostřený stůl?
Dušičky, oficiálně Památka všech věrných zemřelých, připadají každý rok na 2. listopadu. Zatímco dnes si tento den spojujeme především s návštěvou hřbitovů, květinami a rozsvícenými svíčkami, naši předkové jej prožívali mnohem tajemněji.
Věřili, že v noci z 1. na 2. listopadu se duše zemřelých vracejí ke svým blízkým. Proto v některých domácnostech nechávali na stole zbytky večeře, aby se příchozí duše mohly symbolicky nasytit.
Nešlo přitom pouze o jídlo. V některých krajích lidé nechávali rozsvícené lampy a věřili, že světlo pomáhá zemřelým najít cestu domů.
Zvláštní význam mělo také máslo nebo sádlo, kterými se plnily některé lampy. Podle lidových představ měly duším přinést úlevu od utrpení v očistci. Tyto dnes neobvyklé zvyky jsou zaznamenány i v české národopisné literatuře.
