Umírání při pokročilém nevyléčitelném onemocnění většinou není jednorázový okamžik, ale postupný proces. Člověk může více spát, ztrácet chuť k jídlu, méně komunikovat a v posledních dnech se často mění také jeho dýchání, prokrvení a stav vědomí. Průběh je ale velmi individuální a některé známé projevy se nemusí objevit vůbec.
Představa posledních hodin života v mnoha lidech vyvolává strach. Zkušenosti paliativních týmů ale ukazují, že při dobře nastavené péči lze bolest, dušnost, úzkost i řadu dalších obtíží výrazně zmírnit.
Cílem péče o člověka v terminálním stavu už není za každou cenu prodlužovat život, ale především zajistit co největší komfort a důstojnost. Česká onkologická společnost popisuje terminální stav jako nevratné selhávání životních funkcí, které očekávatelně vede k úmrtí v horizontu hodin až dnů.
Samotné změny ale mohou začínat mnohem dříve.
Týdny před koncem života často ubývá energie
Jednou z nejčastějších změn je narůstající únava.
Nemocný více odpočívá, déle spí a může postupně ztrácet zájem o činnosti, které ještě nedávno vyhledával. Návštěvy jej mohou unavovat a někdy má menší potřebu mluvit nebo chce být více sám.
To nemusí znamenat, že se na své blízké zlobí nebo je odmítá. Často jednoduše nemá dostatek energie, aby věnoval pozornost okolnímu světu.
Mění se také potřeba jídla.
Chuť k jídlu postupně mizí
Pro rodinu bývá velmi těžké sledovat, že blízký přestává jíst. Přirozenou reakcí pak může být snaha přesvědčit jej, aby „alespoň něco snědl“.
V závěru života však organismus potřebuje a dokáže využít stále méně energie. Cesta domů proto doporučuje jídlo nabízet, nikoli nemocného nutit. Zpočátku může člověk odmítat těžší jídla, později dávat přednost tekutější stravě a nakonec může chuť k jídlu téměř zmizet.
Stejně se postupně snižuje i příjem tekutin. Pokud už člověk nedokáže bezpečně polykat, důležitá je především péče o suchá ústa a rty.
V posledních dnech se může výrazně měnit dech
Pro blízké bývají změny dýchání jedním z nejvíce znepokojujících příznaků.
Dech může být chvíli rychlý a mělký, poté pomalý. Mezi jednotlivými nádechy se mohou objevovat dlouhé pauzy a rytmus může být zcela nepravidelný.
V hrdle a dýchacích cestách se může hromadit sekret, který vytváří hlasité chrčení či bublavý zvuk. Pro rodinu může působit, jako by se člověk dusil.
Podle paliativních odborníků ale tento zvuk často obtěžuje okolí více než samotného nemocného. Změna polohy, například mírné zvednutí horní části těla nebo otočení na bok, může někdy dýchání usnadnit.
Pokud je přítomná skutečná dušnost, bolest nebo výrazný neklid, je vhodné kontaktovat ošetřující nebo paliativní tým. Tyto obtíže lze často účinně tlumit.
Pokračování na straně
