Přijmout pomoc, radu nebo dárek je většinou přirozenou součástí mezilidských vztahů. Psychologie ale ukazuje, že některé situace mohou zároveň vyvolat pocit závazku, viny nebo potřebu oplácet. Neznamená to, že za každým gestem stojí manipulace, ale u sedmi typů „darů“ se vyplatí předem ujasnit podmínky a vlastní hranice.
Od dětství se učíme, že za dárek se poděkuje, pomoc se ocení a dobře míněná rada se alespoň vyslechne. Ve většině případů na tom není nic špatného.
Problém nastává ve chvíli, kdy spolu s pomocí, penězi nebo darem přijmeme také něco, co na první pohled není vidět: očekávání.
Sociální psychologie dlouhodobě popisuje takzvanou normu reciprocity. Jednoduše řečeno máme přirozenou tendenci oplácet lidem to, co pro nás udělali. Takový princip pomáhá vztahům fungovat, zároveň ale může vyvolat pocit zadlužení. Výzkumy skutečně ukazují, že přijetí laskavosti nebo daru může v některých situacích vyvolávat subjektivní pocit povinnosti něco vrátit.
Právě proto není nevděčné některé nabídky nejdříve promyslet.
1. Drahý dárek, kvůli kterému se necítíte dobře
Květina, kniha nebo drobný dárek obvykle nepředstavují problém. Jiná situace ale může nastat u velmi drahé věci, kterou jste nečekali.
Telefon, dovolená, šperk nebo vyšší částka peněz mohou některým lidem přinést nejen radost, ale také okamžitou otázku: Co se ode mě bude očekávat?
Tento pocit není výmysl.
Studie zabývající se dary a reciprocitou ukazují, že pocit zadlužení může příjemce motivovat k tomu, aby měl potřebu laskavost oplatit. Zároveň existují kulturní i individuální rozdíly v tom, jak silně lidé podobný závazek vnímají. PubMed Central (PMC)
Drahý dar tedy nemusí být manipulací. Pokud ale máte pocit, že po jeho přijetí už danému člověku nedokážete svobodně říct „ne“, stojí za to zbystřit.
2. Peníze bez jasné dohody
Právě půjčky mezi příbuznými a přáteli mohou být překvapivě citlivé.
Jeden člověk může mít za to, že peníze daroval. Druhý je považuje za bezúročnou půjčku a třetí očekává, že se mu pomoc jednou vrátí jinou službou.
Problém přitom nemusí vzniknout kvůli špatným úmyslům. Stačí, že si obě strany představovaly úplně jiné podmínky.
Proto je rozumné předem si vyjasnit, zda jde o dar, nebo půjčku, kdy se má částka vrátit a zda existují další podmínky.
Krátký nepříjemný rozhovor může být ve výsledku mnohem jednodušší než dlouholetý rodinný spor.
3. Cizí tajemství, které jste znát nechtěli
„Nikomu to neříkej, ale…“
Taková věta někdy působí jako projev důvěry. Zároveň ale může člověku předat odpovědnost, o kterou vůbec nestál.
Od té chvíle musí hlídat, před kým co řekne, pamatovat si, kdo co ví, a někdy se ocitne uprostřed konfliktu, který se ho původně netýkal.
Samozřejmě není nic špatného na tom, když si blízcí lidé něco důvěrného svěří.
Rozdíl je v tom, zda člověk důvěrný rozhovor přijímá dobrovolně, nebo je bez varování zatažen do cizího problému.
I zde je naprosto legitimní říct: „Pokud jde o něco, co bych pak musel před ostatními tajit, raději to vědět nechci.“
