Přátelům často svěřujeme věci, které bychom před ostatními nikdy nevyslovili. Jenže ne každý dokáže s cizím tajemstvím zacházet citlivě. Někdo se rád baví o soukromí druhých, jiný může v nevhodnou chvíli připomenout vaši slabost. Přinášíme tři opakující se způsoby chování, při kterých se vyplatí nastavit hranice a pečlivěji zvažovat, co o sobě sdílíte.
Představte si, že se sejdete s dobrým přítelem na kávě. Probíráte práci, rodinu a nakonec přijde řeč na něco osobního. Možná vás trápí partnerské problémy, nepříjemná situace v zaměstnání nebo rozhodnutí, o kterém zatím nikdo další neví.
Svěříte se, protože věříte, že vaše slova zůstanou mezi vámi.
O několik dní později ale zjistíte, že se o vašem soukromí baví další lidé. Nebo vám přítel při hádce připomene něco, co jste mu řekli ve chvíli, kdy jste byli zranitelní.
Právě takové zkušenosti mohou narušit důvěru i ve vztahu, který trvá řadu let.
Přátelství však není potřeba hodnotit podle jediné nepovedené věty. Důležitější je, zda se určité chování opakuje a jak druhý člověk reaguje, když mu řeknete, že vám vadí.
Podle Americké psychologické asociace je přátelství vztahem, v němž lidé zpravidla berou ohled na vzájemné potřeby a zájmy. Důvěra přitom souvisí se zkušeností, že se na druhého člověka můžeme spolehnout.
Existují ale situace, kdy je rozumné některé informace sdílet opatrněji.
1. Přítel, který vám vypráví tajemství všech ostatních
Možná takového člověka znáte. Sotva si sednete, začne vyprávět, kdo se s kým pohádal, co se děje v cizím manželství nebo jaký problém řeší společný známý.
Zpočátku mohou podobné historky působit jako běžná součást rozhovoru. Rozdíl ale nastává ve chvíli, kdy se dozvídáte informace, které druhý člověk zjevně nechtěl zveřejnit.
Představte si například, že vám kamarádka prozradí citlivou informaci o zdravotních potížích známé osoby. Přitom dodá, že o tom vlastně nemá mluvit.
V takové situaci je namístě položit si otázku, jak by zacházela s vaším vlastním tajemstvím.
Samotné povídání o nepřítomných lidech však automaticky neznamená zlý úmysl. Psychologové upozorňují, že sdílení informací o druhých může mít ve skupině různé funkce a nemusí být vždy škodlivé. Rozhodující je obsah, kontext a respekt k soukromí.
Pokud ale někdo opakovaně předává dál důvěrné informace navzdory výslovné žádosti, je rozumné sdílení vlastních citlivých záležitostí omezit.
Na co si dát pozor: Přítel slibuje mlčenlivost, ale pravidelně vám vypráví tajemství lidí, kterým slíbil totéž.
2. Přítel, který vaše slabosti vytahuje ve chvíli, kdy se mu to hodí
Druhý typ chování nemusí být na první pohled tak nápadný.
Máte společného známého, se kterým se často smějete, chodíte na výlety nebo trávíte volný čas. V soukromí mu řeknete, že se vám něco nepovedlo nebo že si v určité oblasti nevěříte.
Při příštím setkání ve větší společnosti ale právě tuto informaci použije jako vtip.
Možná před ostatními připomene váš neúspěch v práci. Nebo při neshodě vytáhne starší osobní přiznání, které s aktuální situací vůbec nesouvisí.
Jedna necitlivá poznámka ještě nemusí znamenat úmyslné ubližování. Každému se někdy stane, že špatně odhadne situaci.
Podstatné je, co následuje.
Pokud řeknete, že vám podobné narážky nejsou příjemné, respektující přítel by měl vaši reakci vzít vážně. Opakované zesměšňování a nerespektování hranic už je důvodem přemýšlet o tom, nakolik se před daným člověkem můžete otevřít.
Odborníci z Cleveland Clinic zdůrazňují, že důvěra se vytváří postupně a souvisí mimo jiné s dodržováním vzájemných hranic a očekávání.
Na co si dát pozor: Informace, které jste svěřili v soukromí, se opakovaně stávají materiálem pro veřejné narážky nebo osobní útoky.
