Když se řekne pohřeb, většina lidí automaticky sáhne po černém oblečení. Černé šaty, tmavý oblek, černý kabát. Nikdo nám často ani nemusí vysvětlovat proč – jednoduše máme pocit, že „tak se to dělá“.
Jenže proč právě černá?
Proč není tradiční evropskou barvou smutku například modrá nebo šedá? A znamenala černá na pohřbu vždy totéž co dnes?
Za obyčejným pravidlem společenské etikety se skrývá dlouhá historie, ve které se prolínají smutek, společenské postavení, náboženství i potřeba dát okolí beze slov najevo, že člověk prožívá ztrátu.
Černá nebyla vždy samozřejmou barvou každého pohřbu
Spojení tmavého oděvu se smrtí má v evropské kultuře velmi staré kořeny.
Černé či tmavé oděvy spojené se smutkem znaly už některé starověké společnosti a postupně se tento symbol objevoval v různých podobách také v křesťanské Evropě.
Nebyla to však jednoduchá historie, ve které by lidé po dvě tisíciletí chodili na každý pohřeb přesně tak, jak jsme zvyklí dnes.
Zvyklosti se měnily podle období, společenské vrstvy, země i náboženské tradice.
A dokonce ani barva smutku nebyla všude stejná.
Možná vás překvapí, že smutek mohl mít také bílou barvu
Černou dnes považujeme za téměř univerzální symbol truchlení, ve skutečnosti tomu tak není.
V různých kulturách se smrt a truchlení pojí také s bílou a dalšími barvami.
Dokonce i evropské dějiny znají případy, kdy byla s královským či dvorským smutkem spojována bílá.
To připomíná jednu důležitou věc.
Barvy samy o sobě nemají jeden vrozený význam platný pro všechny lidi na světě. Význam jim do velké míry dává kultura a tradice.
Tam, kde se po generace nosila při truchlení černá, začala být černá automaticky vnímána jako barva smrti, vážnosti a zármutku.
Jinde mohl podobnou roli převzít úplně jiný odstín.
