Dětství bez mobilních telefonů, internetu a nepřetržitého televizního vysílání mělo úplně jiný rytmus. Lidé vyrůstající v 70. a 80. letech si dodnes pamatují věci, které tehdy považovali za naprosto běžné, ale dnešní děti by nad některými jen nevěřícně kroutily hlavou.
Vzpomínky na minulost bývají laskavější než skutečnost. Ne všechno bylo lepší a omezený výběr zboží, obtížné cestování nebo nedostatek informací rozhodně nejsou důvodem k romantizování tehdejšího režimu. Přesto existují drobnosti, které dokážou celou generaci okamžitě vrátit do dětských let.
1. Telefon, který nešlo odnést do pokoje
Pevná linka bývala v domácnosti pouze jedna a obvykle stála na chodbě nebo v obývacím pokoji. Měla otočný číselník, kabel a často také výrazný vyzváněcí zvuk, který slyšel celý byt.
Když chtěl dospívající člověk volat někomu blízkému, soukromí prakticky neexistovalo. Ostatní členové rodiny se mohli pohybovat jen několik kroků od něj. Dnešní děti zvyklé na vlastní chytrý telefon si podobné telefonování představují jen obtížně.
2. Na oblíbený pořad se muselo čekat
Žádné streamovací služby, přetáčení ani sledování seriálu na vyžádání. Televizní program určoval, kdy se rodina posadí před obrazovku. Kdo pohádku nebo film nestihl, musel doufat, že se někdy objeví v repríze.
Program se hledal v novinách nebo časopise a televizních možností bylo jen několik. Konec vysílání navíc skutečně znamenal konec – místo dalšího pořadu se na obrazovce mohl objevit monoskop.
3. Písničky se nahrávaly z rádia
Oblíbenou skladbu nebylo možné během několika sekund vyhledat na internetu. Mladí lidé proto čekali u rádia s připravenou magnetofonovou kazetou a doufali, že moderátor nebude mluvit do začátku nebo konce písně.
Když se pásek v kazetě zamotal, přicházela ke slovu tužka. Její zasunutí do otvoru cívky umožňovalo pásku ručně přetočit nebo opatrně navinout zpět. Jedna kazeta přitom často obsahovala osobní výběr těch největších hudebních pokladů.
4. Každá fotografie měla svou cenu
Fotoaparáty fungovaly na film, který měl omezený počet snímků. Nikdo proto nepořizoval desítky téměř stejných fotografií a výsledek nebylo možné ihned zkontrolovat.
Po dovolené se film odnesl k vyvolání a následovalo napjaté čekání. Teprve hotové fotografie ukázaly, zda měl někdo zavřené oči, zda fotograf nepřekryl objektiv prstem nebo zda se snímek vůbec povedl. Nepovedené záběry už nešlo jednoduše smazat a zopakovat.
5. Děti mizely venku na celé odpoledne
Domluva byla jednoduchá: po škole se děti sešly před domem, na hřišti nebo u známého stromu. Rodiče neměli možnost každou chvíli kontrolovat jejich polohu prostřednictvím mobilní aplikace.
Hrála se vybíjená, skákala guma, stavěly bunkry a jezdilo se na kole. Návrat domů často určoval soumrak, rozsvícené lampy nebo hlas rodiče volající z okna. Většinu programu si děti vymýšlely samy.
