Terence Hill patří k hercům, které si diváci okamžitě spojí s pronikavě modrýma očima, blonďatými vlasy a nenapodobitelným rošťáckým úsměvem. Přestože se před kamerou proslavil po celém světě, své soukromí si vždy pečlivě střežil. O to větší pozornost dnes přitahují fotografie jeho syna Jesse, který slavného otce v mnohém připomíná.
Rodinné fotografie ukazoval jen výjimečně
Filmové hvězdy často nechávají fanoušky nahlédnout do svých domovů prostřednictvím rozhovorů, časopisů nebo sociálních sítí. Terence Hill však nikdy nepatřil k osobnostem, které by soukromý život stavěly na odiv. Rodinné fotografie zveřejňoval spíše výjimečně a o jeho nejbližších se dlouhá léta mnoho nevědělo.
Zvědavost veřejnosti proto přirozeně směřovala také k tomu, jak vypadají jeho potomci. Hillovým starším synem je Jess, který se narodil 7. listopadu 1969. V srpnu 2026 je mu tedy 56 let. Na společných fotografiích otce a syna fanoušci upozorňují především na podobný úsměv, výraz očí a celkové rysy obličeje. Některé snímky skutečně působí, jako by se slavný herec díval na svou mladší verzi.
Jess Hill se navíc pohybuje ve filmovém prostředí, i když na rozdíl od otce většinou nestojí v centru pozornosti. Pracoval jako producent a asistent režie. Podílel se například na dramatu My Name Is Thomas z roku 2018, které Terence Hill napsal, režíroval a současně si v něm zahrál hlavní roli. Jess je u filmu uveden jako producent. Informace potvrzuje oficiální web Terence Hilla i jeho profesní profil na IMDb.
S Lori se vzali už v roce 1967
Za dlouholetým rodinným zázemím Terence Hilla stojí jeho manželka Lori Zwicklbauer. Poznali se během natáčení filmu Bůh odpouští, já ne! a v roce 1967 se vzali. Jejich manželství tak trvá téměř šest desetiletí a už v roce 2017 společně překročili hranici zlaté svatby.
Právě v roce 1967 přitom začala také jedna z nejdůležitějších etap Hillovy kariéry. Tehdy se Mario Girotti, jak zní jeho občanské jméno, proměnil v Terence Hilla. Pod tímto uměleckým jménem se následně stal jednou z nejvýraznějších tváří evropských westernových komedií.
Jess však nebyl jediným synem manželů Hillových. V roce 1973 adoptovali chlapce jménem Ross. Také on se krátce objevil po boku otce ve filmech, jeho život ale skončil tragicky. V roce 1990 zemřel ve věku pouhých šestnácti let při automobilové nehodě v americkém Massachusetts. Rodinné informace včetně narození Jesse a adopce Rosse shrnuje také Corriere della Sera.
Z Benátek až mezi filmové legendy
Terence Hill se narodil 29. března 1939 v Benátkách jako Mario Girotti. Jeho otec byl Ital, zatímco matka pocházela z Německa. Část dětství proto budoucí herec prožil v německém Sasku, než se rodina po válce vrátila do Itálie.
Před kamerou se objevil už jako dítě. Postupně získával stále významnější role, skutečný průlom však přišel až ve druhé polovině 60. let. Diváci si ho zamilovali zejména díky jeho lehkosti, atletickému pohybu a humoru, který dokázal fungovat i bez dlouhých dialogů.
Největší slávu mu přineslo spojení s Budem Spencerem, vlastním jménem Carlem Pedersolim. Na plátně představovali téměř dokonalé protiklady. Zatímco štíhlý Hill spoléhal na rychlost, úsměv a chytrost, mohutný Spencer řešil většinu potíží silou a charakteristickými údery.
Právě rozdílnost obou herců se stala základem jejich obrovského úspěchu. Filmy jako Pravá a levá ruka ďábla, Jestli se rozzlobíme, budeme zlí! nebo Dva machři mezi nebem a peklem si získaly několik generací diváků. Hill a Spencer přitom nebyli pouze filmovými kolegy, ale také přáteli. Jejich společná éra se definitivně uzavřela smrtí Buda Spencera v roce 2016.
Jess se drží spíše v pozadí
Terence Hill pokračoval také v samostatné kariéře, věnoval se režii, scenáristice a dlouhá léta zářil v italském seriálu Don Matteo. Jeho syn Jess si oproti němu vybral mnohem méně nápadnou cestu. Zůstal spojený s filmem, před mediální pozorností však dává přednost práci za kamerou.
Právě proto se o něm nemluví tak často jako o potomcích jiných slavných herců. Kdykoliv se ale objeví jeho novější fotografie po boku otce, nápadná rodinná podoba znovu přitáhne pozornost. Stejný úsměv a podobné rysy připomínají, že některé věci se zkrátka dědí lépe než jakákoliv filmová role.
