Dálnice D1 není jen obyčejná silnice spojující dvě největší česká města. Je to stav mysli, nekončící trenažér pevných nervů a pro mnohé řidiče regulérní očistec. Jet po naší nejznámější tepně je jako hrát akční videohru, kde místo bonusových bodů sbíráte šedivé vlasy a tik v oku. Co ale dělá jízdu po D1 skutečným zážitkem, jsou specifické archetypy řidičů, kteří jako by prošli speciálním výcvikem na to, jak ostatním co nejefektivněji zvednout krevní tlak.
1. Chronický levoproudař (Ochránce čistoty rychlého pruhu)
Tento typ řidiče skálopevně věří, že pravý jízdní pruh je určen výhradně pro traktory, tanky a lidi s vadným motorem. Jakmile najede na D1, zafixuje se v levém pruhu stabilní rychlostí 105 km/h a odmítá ho opustit, i kdyby za ním hořela země. Zpětná zrcátka má ve voze pravděpodobně jen jako kosmetický doplněk pro kontrolu účesu, protože kilometrovou kolonu zuřících aut za sebou absolutně ignoruje. Jeho životní filozofie je jednoduchá: „Já jedu podle svých rozbitých budíků maximální povolenou rychlostí, tak mě všichni polibte šos.“
2. Agresivní vyblikávač (Lepič na kufr)
Dokonalá antiteze levoproudaře. Většinou sedí v černém manažerském kombíku nebo velkém SUV německé výroby a má pocit, že celou D1 osobně zdědil po předcích. Bez ohledu na to, že zrovna s vypětím všech sil předjíždíte v povolené rychlosti kolonu tří kamionů, tento jedinec se vám nalepí na zadní námarzník tak těsně, že mu přes zpětné zrcátko můžete zkontrolovat stav zubního kamene. Světelnou houkačku používá častěji než blinkr a jeho hlavním cílem je donutit vás uhnout do mezery mezi náklaďáky, která je velká asi jako nákupní košík.
3. Kamionoví závodníci (Epický souboj hlemýžďů)
Tento úkaz je zlatým hřebem každé cesty a na D1 funguje spolehlivě jako švýcarské hodinky. Scénář je pokaždé stejný: jeden kamion jede rychlostí 88 km/h a řidič druhého kamionu se rozhodne, že nastal ideální čas na manévr století – předjet ho závratnou rychlostí 88,5 km/h. Tento epický souboj titánů obvykle začíná těsně před táhlým stoupáním do kopce a trvá zhruba osm až deset kilometrů. Během této doby se za nimi vytvoří kolona sahající až do minulého století, zatímco oba kamioňáci spokojeně pokuřují a sledují navigaci.
4. Analfabet v zipování (Strážce morálky v zúžení)
Jakmile se na obzoru objeví oranžové kužely, dopravní značení oznamující zúžení a pověstné cedule se zipem, tomuto jedinci okamžitě vypne logické uvažování. Místo toho, aby pokračoval plynule až na konec ubíhajícího pruhu a tam se střídavě zařadil (jak ukládá zákon), začne panikařit už dva kilometry předem. Okamžitě auto zašlápne, zařadí se do stojící kolony, a pokud vidí někoho, kdo jede správně volným pruhem až dopředu, schválně najede polovinou auta do středu silnice, aby ho zablokoval. Vnímá se totiž jako hrdinný obránce spravedlnosti, který trestá „předbíhače“.
Přežít D1 je malé osobní vítězství
Zvládnout celou trasu z Prahy do Brna (nebo naopak) bez toho, aniž byste na někoho ukázali neslušné gesto nebo nahlas použili celý slovník sprostých slov, vyžaduje budhistický klid a litry meduňkového čaje. Každý úspěšný dojezd do cíle s celým autem a zdravým rozumem je vlastně malým zázrakem. Až příště na D1 potkáte někoho z této elitní čtyřky, zhluboka se nadechněte a vzpomeňte si, že v tom nejste sami. Koneckonců, ta dálnice jednou (možná) bude kompletně opravená a bez kolon – i když je pravda, že v roce 2026 tomu už věří málokdo.
