Pro miliony lidí v socialistickém Československu představoval byt v paneláku splněný sen o moderním a komfortním bydlení. Po letech strávených v nevyhovujících a často vlhkých starých domech byla vidina bytu s ústředním topením, teplou vodou a vlastním sociálním zařízením obrovským lákadlem. Získat ho však nebylo vůbec jednoduché. Na byty „jako přes kopírák“ se čekalo v nekonečných pořadnících i deset let a jejich přidělení bylo často podmíněno nejen loajalitou k režimu, ale i značnou dávkou štěstí.
Všichni spolu, všichni stejně
Život v paneláku byl specifický svou komunitní atmosférou. Sousedé se znali jménem, děti si společně hrály na pískovištích mezi domy a dospělí se scházeli na domovních schůzích. Zároveň však tato blízkost znamenala i ztrátu soukromí. Tenké umakartové stěny koupelen a toalet propouštěly každý zvuk a o rodinných hádkách či víkendových radovánkách věděl často celý dům. Všichni měli stejné byty, stejné vybavení a často i stejné problémy, což vytvářelo jedinečný pocit sounáležitosti.
Umakart, PVC a sektorový nábytek
Interiéry panelákových bytů byly kapitolou samou pro sebe. Dominoval jim umakart, který pokrýval stěny koupelen a kuchyní, na podlahách se lesklo PVC a obývací stěny byly sestaveny z univerzálního sektorového nábytku. Originalita a individualita se příliš nenosily, protože nabídka v obchodech byla omezená a všichni nakupovali v podstatě totéž. Kreativnější jedinci se tak snažili odlišit alespoň tapetami, záclonami nebo vlastnoručně vyrobenými doplňky.
Hřiště z betonu a klepání koberců
Prostor mezi jednotlivými paneláky sloužil jako společná zóna pro všechny obyvatele. Děti zde trávily celé odpoledne na kovových prolézačkách a kolotočích, které by z dnešního pohledu bezpečnosti rozhodně neobstály. Neodmyslitelnou součástí sídlištního koloritu bylo také klepání koberců na speciálních kovových konstrukcích. Tento víkendový rituál, doprovázený charakteristickým zvukem, dnes už z našich sídlišť téměř vymizel.
Nostalgie s pachutí
Život v paneláku za socialismu měl své světlé i stinné stránky. Na jedné straně nabízel na svou dobu vysoký standard bydlení a pocit komunity, na druhé straně byl symbolem šedi, unifikace a nedostatku soukromí. Pro mnohé, kdo toto období zažili, jsou však vzpomínky na dětství strávené v betonovém bludišti plné nostalgie a připomínají dobu, kdy si lidé byli možná o něco blíž.
zdroj: svetzeny.cz
obrázky: pinterest.com, pinterest.com, pinterest.com
