4. „Nikdo jiný by tě nechtěl.“
Tohle už není kritika konkrétního chování.
Je to útok na vlastní hodnotu druhého člověka.
Může mít různé podoby:
„Kdo jiný by s tebou vydržel?“
„Beze mě bys byla sama.“
„Měla bys být ráda, že mě vůbec máš.“
Pokud podobné věty člověk poslouchá opakovaně, mohou postupně narušovat jeho sebevědomí.
A právě to může mít velmi nepříjemný důsledek.
Člověk začne věřit, že ze vztahu vlastně nemůže odejít, protože venku ho nic lepšího nečeká.
Bílý kruh bezpečí upozorňuje, že opakované psychické násilí může postupně vést ke ztrátě schopnosti situaci řešit a že mezi jeho následky patří také snížené sebehodnocení a sebeobviňování.
5. „Dělám to jen proto, že tě miluju.“
Právě tahle věta bývá nejzrádnější.
Protože skutečně může znít jako důkaz zájmu.
Kontroluje vám telefon?
„Jen se bojím, že o tebe přijdu.“
Vadí mu, když jdete ven s přáteli?
„Jen tě moc miluju.“
Chce vědět, kde přesně jste každou hodinu?
„Mám o tebe starost.“
Rozhoduje, s kým se můžete vídat?
„Já jen poznám, kdo pro tebe není dobrý.“
Péče a kontrola ale nejsou totéž.
Právě kontrolující jednání, například zákaz kontaktu s rodinou či přáteli nebo kontrola soukromé komunikace, je v odborných materiálech řazeno mezi možné projevy domácího násilí.
Žárlivost sama o sobě samozřejmě neznamená násilný vztah.
Stejně tak otázka „napiš mi, až dorazíš domů“ může být úplně obyčejným projevem starosti.
Rozdíl je v tom, jestli máte možnost svobodně rozhodovat.
Láska respektuje hranice. Kontrola je posouvá tak dlouho, až téměř žádné nezůstanou.
Ne každá hádka znamená manipulaci
Je důležité nedělat opačnou chybu.
Partner, který vám jednou řekl „přeháníš“, automaticky není manipulátor.
Člověk, který někdy žárlí, není automaticky násilník.
A několik nepříjemných hádek neznamená, že žijete v toxickém vztahu.
Odborné organizace zdůrazňují především opakování, dlouhodobost, kontrolu a nerovnováhu moci. Bílý kruh bezpečí popisuje domácí násilí jako jednání, které bývá opakované, často skryté před veřejností a může se postupně stupňovat.
Proto je užitečnější sledovat celkový obraz než jednotlivou větu.
Dokáže se partner omluvit?
Respektuje vaše „ne“?
Můžete mít vlastní přátele?
Můžete nesouhlasit bez obavy z trestu, několikadenního ignorování nebo výbuchu?
Mění své chování, když mu řeknete, že vám ubližuje?
Právě odpovědi na podobné otázky řeknou o vztahu víc než jeden internetový seznam.
Jedna věc bývá zásadní: jak se vedle člověka dlouhodobě cítíte
Ve zdravém vztahu se lidé mohou pohádat.
Mohou se naštvat.
Mohou udělat chybu.
Ale neměli byste dlouhodobě žít s pocitem, že musíte vážit každé slovo, neustále dokazovat svou loajalitu nebo pochybovat sami o sobě.
Pokud se ze vztahu postupně vytratila možnost svobodně mluvit, rozhodovat o sobě a udržovat vztahy s ostatními lidmi, není dobré takovou změnu přehlížet.
A zvlášť opatrní buďte u věty:
„Dělám to, protože tě miluju.“
Někdy je to pravda.
Jindy může být právě slovo „láska“ použito jako omluva pro chování, které by bez něj znělo úplně jinak.
Když nejde jen o špatnou komunikaci
Pokud se ve vztahu objevuje zastrašování, vyhrožování, izolace, fyzické útoky nebo výrazné kontrolování, je vhodné obrátit se na odbornou pomoc.
Nejde už jen o otázku, kdo má v hádce pravdu.
Jde o bezpečí.
V Česku pomáhají například Bílý kruh bezpečí nebo organizace ACORUS, které se věnují lidem ohroženým domácím násilím a psychickým nátlakem.
Zdroje
Článek vychází z materiálů organizace ACORUS, která mezi psychické násilí řadí ponižování, zastrašování, izolaci, gaslighting a kontrolující chování, a z informací Bílého kruhu bezpečí o charakteristikách a následcích domácího násilí.
