Rodiče ji sledovali a byli šokováni tím, kde šla.
Zamířila k domu, kde bylo na plotě označení Dětský domov. Když zazvonila, přivítalo ji mnoho dětí, které ji evidentně znaly. Tím začala distribuovat předměty, které nakoupila. Byly to především sladkosti, které tak mohly dětem v dětském domově zpříjemnit životy.
Rodiče si zpočátku mysleli, že krádež peněz byla způsobena dceřiným rozmařilým utrácením. Nyní si však uvědomují, že tomu tak není. Svou dceru již nepovažují za zlodějku. Vidí svou dceru jako dobrého člověka, který se snaží pomáhat druhým. Rodiče byli trochu zklamaní, že si jejich dcera o peníze sama neřekla, ale okamžitě jí odpustili.
Rodiče si pak s dcerou znovu promluvili. Rodiče dceři řekli, že už vědí, co s penězi udělá, a zeptali se jí, jak se o sirotčinci dozvěděla. Dívka řekla, že to viděla v televizním zpravodajství. Řekla, že je jí dětí velmi líto a že jim chce pomoci. Řekla, že si vzala peníze od rodičů, protože si myslela, že když rodiče požádají o peníze, nebudou s těmito charitativními organizacemi sympatizovat. Ve skutečnosti však byl opak pravdou. Dívka nyní dostává nejen běžné kapesné, ale každý měsíc také zvláštní peníze pro dětský domov.
Tento příběh ukazuje, že ne všechny krádeže jsou spojeny pouze se zlým úmyslem.
