4. Začínáte se jeden druhému vysmívat
Sarkasmus sám o sobě vztah nezničí.
Mnoho párů se navzájem škádlí a oba to považují za zábavu.
Něco jiného je však pohrdavý úšklebek, zesměšňování, převracení očí nebo ponižování partnera.
„Ty tomu stejně nerozumíš.“
„Samozřejmě že jsi to zase pokazil.“
„Co jiného jsem od tebe čekala.“
Gottmanův výzkum považuje právě pohrdání za jeden z nejvážnějších destruktivních způsobů komunikace a v jeho studiích šlo o silný prediktor rozvodu.
Ve chvíli, kdy už partnera nevnímáme jako člověka, se kterým máme problém, ale jako člověka, kterým pohrdáme, dostává vztah úplně jinou dynamiku.
5. Každá připomínka končí obranou a protiútokem
„Vadí mi, že na mě poslední dobou nemáš čas.“
Odpověď?
„A ty snad čas máš? Minulý týden jsi byla třikrát pryč.“
Problém se během několika sekund přesune jinam.
Místo odpovědi přichází vysvětlení, proč za všechno vlastně může druhý.
Defenzivní reakce jsou lidské. Nikdo nemá rád pocit, že je obviňován.
Pokud je ale obrana automatickou odpovědí na každou stížnost, nikdo už nepřebírá odpovědnost za vlastní část problému.
Výzkum partnerské komunikace spojuje negativní a destruktivní interakce s nižší spokojeností ve vztahu a vyšší pravděpodobností úvah o rozchodu či rozvodu.
6. Už se nehádáte. Prostě přestanete mluvit
Může to působit paradoxně.
„My už se skoro vůbec nehádáme.“
To přece zní dobře.
Jenže záleží na důvodu.
Pokud jste se naučili konflikty řešit klidněji, je to pozitivní.
Jestli jste se ale přestali hádat proto, že jeden z vás už odmítá cokoli řešit, situace je jiná.
Při konfliktu kouká do telefonu.
Odejde.
Přestane odpovídat.
Řekne: „Je mi to jedno.“
Tento vzorec se v psychologii označuje jako stonewalling – člověk se z interakce stáhne a přestane s partnerem komunikovat. Samotné stažení nemusí být vždy úmyslné; někdy je reakcí na zahlcení emocemi. Pokud se však stane trvalým způsobem řešení problémů, může vztah dál oslabovat.
Výzkum popisuje také takzvaný demand–withdraw pattern, kdy jeden partner žádá změnu nebo se snaží problém otevřít a druhý se stahuje či komunikaci odmítá. Tento vzorec souvisí se zhoršováním partnerského vztahu.
7. Začínáte žít dva úplně oddělené životy
Samostatnost ve vztahu je zdravá.
Každý může mít své přátele, zájmy i chvíle, kdy chce být sám.
Problém není v tom, že jdete jednou ven bez partnera.
Varovné může být, když se společný život začne nenápadně rozdělovat na dvě samostatné koleje.
Každý tráví víkendy jinak.
Každý má vlastní přátele.
Každý večer dělá něco jiného.
O důležitých věcech se dozvídáte až zpětně.
A postupně mizí pocit „my“.
Někdy si páry tento posun uvědomí až ve chvíli, kdy zjistí, že se vedle sebe sice každé ráno probouzejí, ale vlastně už spolu příliš nežijí.
8. Už vás ani nezajímá, jestli se něco zlepší
Právě tohle může být jeden z nejvážnějších signálů.
Ne hádka.
Ne křik.
Ale lhostejnost.
Partner udělá něco, co by vás dříve rozčílilo, a vy už nemáte potřebu nic říct.
Ne proto, že jste se naučili situaci přijmout.
Ale proto, že jste přestali věřit, že má smysl cokoli řešit.
Už nenavrhujete společný večer.
Už se neptáte, co se děje.
Už nechcete vysvětlovat, co vám vadí.
A při představě života bez partnera necítíte strach, ale možná dokonce úlevu.
To neznamená, že každý člověk, který je ve vztahu unavený, automaticky směřuje k rozvodu.
Je ale rozdíl mezi:
„Máme problém a nevím, jak ho vyřešit.“
a:
„Už mi vlastně nezáleží na tom, jestli ho vyřešíme.“
Výzkum ukazuje, že páry mířící k rozpadu vykazují méně konstruktivní komunikace, více vyhýbání a větší psychologickou vzdálenost než spokojenější páry.
Jeden z těchto signálů ještě neznamená konec
To je důležité.
Každý dlouhodobý vztah může projít obdobím, kdy se partneři více hádají, méně spolu spí nebo jsou oba vyčerpaní.
Někdy stačí náročné období v práci, narození dítěte, finanční problémy nebo nemoc.
Proto nemá smysl dělat závěr podle jediné hádky nebo jednoho špatného týdne.
Důležitější je sledovat dlouhodobý vzorec.
Trvá změna několik měsíců?
Opakují se pořád stejné konflikty?
Dokážete se po hádce znovu přiblížit?
Je na obou stranách snaha něco změnit?
Právě poslední otázka může být nejdůležitější.
Vztah nemusí být bez hádek, aby fungoval
Šťastný pár není pár, který se nikdy nepohádá.
Rozdíl bývá spíše v tom, jak se partneři během konfliktu chovají a co udělají potom.
Dokážou uznat chybu.
Omluvit se.
Vrátit se k rozhovoru.
A dát druhému najevo, že spor není důležitější než celý vztah.
Americká psychologická asociace upozorňuje, že způsob, jakým páry řeší konflikty, souvisí s jejich dlouhodobou stabilitou; dlouhodobě negativní a pesimistická komunikace byla ve výzkumech spojena s vyšší pravděpodobností pozdějšího rozvodu.
Pokud se tedy ve vašem vztahu poznává několik uvedených bodů, nemusí to být rozsudek.
Může to ale být důvod přestat předstírat, že se nic neděje.
A začít o tom mluvit dřív, než oba zjistíte, že už si vlastně nemáte co říct.
Zdroje
Článek vychází z poznatků o partnerské komunikaci publikovaných American Psychological Association, výzkumů dostupných prostřednictvím PubMed a práce The Gottman Institute o kritice, pohrdání, defenzivitě a stažení se z komunikace.
